úterý 15. srpna 2017

Už se to blíží

Znáte to, nic nedonutí člověka k akci lépe než přiblížení se nevyhnutelného - v mém případě ZAČÁTKU ŠKOLNÍHO ROKU.
Je to neuvěřitelné, jak se to blíží. Ještě nedávno jsem přemýšlela, jak to provedeme, abychom holky na celé dva měsíce zaměstnaly a vyplnili těch několik týdnů. Teď už zbývá jen 14 dnů do konce prázdnin, což mi vždy spolehlivě připomene návštěva obchodů, kde jsou teď přímo u vstupu naaranžovány sešity, aktovky, pastelky a další nezbytné věci.

Kroužků nám naštěstí letos ubude, ale i tak jsem si uvědomila, že budou potřeba další pytlíčky a vaky na tělocvik, a tak jsem po několika měsících vytáhla opět šicí stroj a dala se do toho.





Všechny sportovní vaky jsou momentálně určené k prodeji na FLERU.


úterý 1. srpna 2017

Čas bylinek

Čas bylinek, čas vůní - suším bylinky všeho druhu. Nakládám do olejů nebo do soli, sekám do mražáku.Člověk by nevěřil, kolik se toho na tak malém balkoně může urodit :-)A to ještě přišla sousedka, jestli nechci "trochu bylinek" - z té trochy se vyklubaly skoro 2 košíky...
2 dny jsem se s tím mořila - už jsem voněla jako babka kořenářka :-)
Kopr je naložený v soli.
Sůl mám rozmarýnovou.
Oleje jsou bazalkový s česnekem a saturejkový.
Octy nedělám, ale na ty je specialista babička.
Na okně se mi suší zbytek saturejky, tymián - ten později přijde do sirupu a levandule. Až bude chvilka, budou z ní pytlíčky proti molům.
Z "lavoru" bazalky je pesto.
Horké léto svědčí rajčatům, a tak jich každé ráno sklízím hrst.
Mám ráda léto. Jen by nemuselo být takové horko jako je dnes.
tymián
levandule



Můj stupňovitý stojan na balkoně. Juka mi jaksi odpadla, ale když už jsem ji chtěla odepsat, najednou vyrazil výhon zespoda - tak si ji ještě chvíli nechám :-) I když to vypadá dost zvláště.
Bugenvile má jakousi zvláštní světle žlutou barvu - na jaře opadala a teď ne a ne zrůžovět.

  

Aloe
 
Olivovník

pondělí 24. července 2017

Dovolená v Jizerských horách

Postupně o dovolených projíždíme Čechy a na Jizerské hory padl los tentokrát - protože tam kromě mé maličkosti nikdo z rodiny ještě nebyl.
Tak jsem procházela Libercem a vzpomínala na studentské časy před 20 lety ;-) A vybavily se mi vzpomínky a jména, které odpočívaly někde hluboko :-) A protože je většina nepublikovatelná, tak budu raději psát o dovolené:

Osvědčilo se nám rozdělit dovolenou na dvě části - týden na jednom místě a týden na druhém v té dané oblasti ( i když letos to bylo pouze 11 dnů).
Nejsme nároční potřebujeme jen místo na přespání, kuchyňku a vlastní sociální zařízení (po zkušenosti, kdy jsme žaludeční nevolnost postihla celou rodinu a běhat celou noc na sociálku na patře - no more)

První ubytování - chatová osada Bílý potok. Vyšlápli jsme si na nejvyšší vrchol Jizerských hor - Smrk, vylezli jsme i na Jizeru. Prostě turistická dovolená. Houby jsme nenašli a po cestách jsme uzobávali borůvky, takže jsme se vraceli s modrými pusami. Počasí nám přálo - ačkoliv nebylo moc teplo a pršelo nebo bouřilo skoro každý den, zmokli jsme jen málo - ještě že jsou ty aplikace s předpověďmi počasí :-) Občas některá z cácorek neplánovaně skončila v potoce, ale to k tomu prostě patří. 
A jak můžete vidět, byly i kroupy.
Příjemně nás překvapilo polské městečko Świeradów-Zdrój /je to krásné lázeňské městečko/. I když nás z něho vyhnala bouřka.

A pak jsme se přesunuli do Janova. A pak začal náš "boj" s Libercem - tolik uzavírek, tolik objížděk - a navigace z toho byla úplně trumpachová.

No, ale na Ještěd jsme vylezli. Bílého tygra jsme taky viděli, paní u kasy v botanické jsme přesvědčovali, že když vstupenky kupuje tatínek, ale dovnitř půjde jenom "dámská část", že i tak jsme rodina.

Užili jsme si vlakový výlet do Žitavy a pak parním vláčkem do Oybinu. Tam jsme se opětovně přesvědčili že se musíme předem informovat, jestli je vstup do areálu alespoň na nakouknutí - protože velké prohlídky pro nás nejsou (Nejmladší cácorka dokonce prohlásila o prohlídce na Sychrově, že nejlepší na ní bylo, že byla krátká :-) A to byla speciální prohlídka pro děti - 35 min s namašlenou princeznou)!  

Naši prostřední nadchla lanová centra a neustále někde lezla. IQ landia a Babylon nás v severních Čechách nemohli minout. V prodejně bižu v Jablonci by šlo strávit i celé dopoledne a utratit celou výplatu. Tak si holky alespoň vytvořily šperky - měly tam totiž i tvořivou dílničku. Bylo to bezva a nakonec došlo i na venkovní koupačku v Bedřichově.  

Škoda jen, že je už po dovolené. Tak se jde pracovat a tvořit.           


                                

pátek 21. července 2017

Červnová Paříž

Před měsícem jsme si udělali s manželem výlet do Paříže na prodloužený víkend - bez dětí. Takové druhé líbánky :-) Můj narozeninový dárek.

Byla jsem natěšená, protože ve Francii jsem už sice byla, ale Paříží jsme jen projížděli. A myslím že mě nezklamala.

Eiffelovka mě nadchla, byla jsem unešená ze Sacré Coeur, líbil se mi Montmartre. Viděli jsme toho hodně ale možná víc jsme toho ještě neprošli. Jezdili jsme metrem i vlakem a jednou neplánovaně i taxíkem, to když měl noční vlak výluku a náhradní autobusová doprava nefungovala - taxík za 50€ jsem rozdýchávala ještě dlouho. :-)

Mám averzi k davům lidí, ale některé památky jsme prostě vidět museli a tak jsme to byli nuceni přetrpět. Naštěstí u Eiffelovky po ránu ve všední den moc lidí nebylo, u Notre-Dame fronta postupovala rychle - i když jsem měla obavy jestli mě dovnitř pustí, protože jsem měla tričko bez rukávů a svetřík jsem samozřejmě neměla - vždyť bylo přes 30 stupňů. FrontuSacré Coeur jsme vzdali - ta měla přes několik stovek metrů - už byl pátek, fronta před Louvre byla v tom vedru k nepřečkání a davy na Monmartre jsem se proplétala sama, protože manžel řekl že to nedá a raději na mě počká.

Paříž je nádherná, jen má člověk někdy pocit že už není v Evropě. Ale pocit ohrožení jsem nikdy neměla - tedy když pominu, že jsme se ocitly na vlakovém nádraží u fotbalového stadionu zrovna když končil zápas Franice - Anglie. ;-) Je ovšem nutné si zvyknout na všudypřítomné kontroly do památek /u Eiffelovky byly kontroly i na WC/ do větších obchodů a hlídky ozbrojených vojáků a policistů.

Ochutnala jsem makronky a palačinky, ale jinak mě jídelní lístky hrozně vytáčely, protože jsem si nic nemohla přečíst - neumím francouzsky. Manžel se jen smál. Jemu to prý nepřijde, protože tak to on má všude :-) Takže nakonec jsme skončili v supermarketu /ale na bagetu do pekařství jsem si troufla :-)/ nebo v občerstvení, kde měli jídla vyfocená :-) 

Francouzi jsou neskuteční v tom, kde všude "odpočívají" - v parku pod Eiffelovkou, na louce před Invalidovnou, v parcích jsou k dispozici tisíce židliček a nikoho neudiví, když se prostě někde usadíte a vytáhnete si svačinku nebo knihu. Pohoda.
Jen ty kavárničky jsem nepřekousla - takové to běžné posezení - musela jsem ho samozřejmě odzkoušet - ale: připadala jsem si jako sardinka v konzervě - pidižidlička, pidistoleček, stehýnko na stehýnko se sousedem od vedlejšího stolu, batoh pod židličkou, kolemjdoucí po chodníku ťukali taškama o stolek, před nosem jsem měla čtyřproudou silnici, kde věčně někdo troubil.... Já prostě potřebuju větší volný prostor okolo sebe. Víckrát mě k tomu manžel nedonutil ;-)



čtvrtek 27. dubna 2017

Jarní příspěvek

Velikonoční prázdniny ve východních Čechách. Byla zima, ale počasí bylo sem tam i sluníčkové - ideální na procházky. Po dlouhé době jsem si prošla trasu Skalka - Hroška - Trnov - Ostrov - Skalka.
Na komíně polorozpadlého statku na Ostrově jsou opět čápi. Fotka vpravo.

Není kroj, jako kroj, že! Tento jsem si vyfotila v Pileticích u Hradce Králové na Šrámkově statku. Je úplně jiný než moravské kroje. Je vyšívaný zlatem  se zlatým čepcem. Zřejmě patřil nějaké selce.





















A pak jsem ještě vyhrabala jednu starou fotku - nesmějte se - stačí, že jsem dostala záchvat smíchu já, když jsem se viděla. Ten kroj je pro menší dítko, než jsem byla tenkrát já - samá ruka, samá noha. Kolik mě mohlo být? Asi okolo 14. Ale přesvědčili mě, abych si ho na tu slávu vzala - a takto to dopadlo :-) No alespoň mám na něho památku. Nedávno jsem si ho totiž dovezla domů, abych ho trochu poopravila. Zástěrka je už někde v nenávratnu, sukně se rozpadla, ale bílá halenka a vestička jsou v celkem dobrém stavu, ale věneček je potřeba trochu zrekonstruovat a vyměnit stuhy.
Ale neptejte se mě, kde jsem k němu přišla nebo z jaké je oblasti - no, východočeské. Ale víc nevím.
A když už jsme byli u toho Hradce, navštívili jsme i skanzen v Krňovicích - pečou tam moc dobrý chleba. :-)





neděle 19. března 2017

Ze srdce

Valentýn je za námi, ale já si pro radost svou /a možná i někoho jiného/ ušila pár dekoračních srdíček na zavěšení. 

Pokud byste některé z nich chtěli, najdete je na FLERU.

úterý 14. března 2017

Mám poklad

Někdo za poklad považuje zlato a drahé kamení. 
Já mám poklad jiný. 
Na kroj budu potřebovat krajky. Nejdříve jsem uvažovala o obyčejných, průmyslových, kupovaných v galanterii. Pak se mi to ale rozleželo. Přeci jen pocházím z kraje poblíž Vamberka, kde se paličkovaly krajky. A zkusila jsem oslovit své známé, o kterých jsem věděla, že někdo z rodiny paličkoval, jestli něco takového nemají a zda by mi to neprodali.
Neprodali. Dostala jsem to. Prý je to po babičce a jen jim to leží na půdě. Byla jsem jako v Jiříkově vidění. Tolik metrů krásných ručně paličkovaných krajek - zdarma, jen tak :-o

A tak se kochám.



Postupně pokračuji ve vyšívání. Jde to pomalu - kradu chvilky po večerech. Pravda, žádná sláva to není, je vidět, že jsem se tomu už delší dobu nevěnovala.


 

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...