pátek 21. července 2017

Červnová Paříž

Před měsícem jsme si udělali s manželem výlet do Paříže na prodloužený víkend - bez dětí. Takové druhé líbánky :-) Můj narozeninový dárek.

Byla jsem natěšená, protože ve Francii jsem už sice byla, ale Paříží jsme jen projížděli. A myslím že mě nezklamala.

Eiffelovka mě nadchla, byla jsem unešená ze Sacré Coeur, líbil se mi Montmartre. Viděli jsme toho hodně ale možná víc jsme toho ještě neprošli. Jezdili jsme metrem i vlakem a jednou neplánovaně i taxíkem, to když měl noční vlak výluku a náhradní autobusová doprava nefungovala - taxík za 50€ jsem rozdýchávala ještě dlouho. :-)

Mám averzi k davům lidí, ale některé památky jsme prostě vidět museli a tak jsme to byli nuceni přetrpět. Naštěstí u Eiffelovky po ránu ve všední den moc lidí nebylo, u Notre-Dame fronta postupovala rychle - i když jsem měla obavy jestli mě dovnitř pustí, protože jsem měla tričko bez rukávů a svetřík jsem samozřejmě neměla - vždyť bylo přes 30 stupňů. FrontuSacré Coeur jsme vzdali - ta měla přes několik stovek metrů - už byl pátek, fronta před Louvre byla v tom vedru k nepřečkání a davy na Monmartre jsem se proplétala sama, protože manžel řekl že to nedá a raději na mě počká.

Paříž je nádherná, jen má člověk někdy pocit že už není v Evropě. Ale pocit ohrožení jsem nikdy neměla - tedy když pominu, že jsme se ocitly na vlakovém nádraží u fotbalového stadionu zrovna když končil zápas Franice - Anglie. ;-) Je ovšem nutné si zvyknout na všudypřítomné kontroly do památek /u Eiffelovky byly kontroly i na WC/ do větších obchodů a hlídky ozbrojených vojáků a policistů.

Ochutnala jsem makronky a palačinky, ale jinak mě jídelní lístky hrozně vytáčely, protože jsem si nic nemohla přečíst - neumím francouzsky. Manžel se jen smál. Jemu to prý nepřijde, protože tak to on má všude :-) Takže nakonec jsme skončili v supermarketu /ale na bagetu do pekařství jsem si troufla :-)/ nebo v občerstvení, kde měli jídla vyfocená :-) 

Francouzi jsou neskuteční v tom, kde všude "odpočívají" - v parku pod Eiffelovkou, na louce před Invalidovnou, v parcích jsou k dispozici tisíce židliček a nikoho neudiví, když se prostě někde usadíte a vytáhnete si svačinku nebo knihu. Pohoda.
Jen ty kavárničky jsem nepřekousla - takové to běžné posezení - musela jsem ho samozřejmě odzkoušet - ale: připadala jsem si jako sardinka v konzervě - pidižidlička, pidistoleček, stehýnko na stehýnko se sousedem od vedlejšího stolu, batoh pod židličkou, kolemjdoucí po chodníku ťukali taškama o stolek, před nosem jsem měla čtyřproudou silnici, kde věčně někdo troubil.... Já prostě potřebuju větší volný prostor okolo sebe. Víckrát mě k tomu manžel nedonutil ;-)



1 komentář:

AVAVA řekl(a)...

Ty jo, krásné fotky a ještě krásnější zážitky. Takže málo místa :).

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...