úterý 20. srpna 2019

Došívání

Když je venku vedro k padnutí, cárorky u babičky a manžel taktéž pryč je čas na to vytáhnout šicí potřeby a začít došívat resty.
Chvilku u stroje, chvilku ručně a odpoledne uteče jako nic.

Vždyť některé z těch restíků tu leží už víc jak rok. Jsem ostuda, ale tak trochu nestíhám :-)

Bylo potřeba dodělat jeden top ubrusu a obšít nějaké dětské válecí deky.

Taky mi tu zahálel jeden rozbitý kapsář o který mě už nejmladší cácorka dlouho uháněla.

A tu největší hvězdnou deku si nechám asi na později. S tou se potřebuji opravdu roztáhnout, než ji našpendlím - a pak se budu ještě vztekat s prošitím, jak mi to nepůjde pod stroj.

To už se opravdu těším až bude hotová.
 


sobota 17. srpna 2019

Dožínky

Dožínky - slovanský svátek sklizně jsou tu opět po roce. Vyladila jsem se folklorově a dožínkově a vyrazila na čumendu do města. Průvod prochází celým městem a tak je čas obdivovat kroje, výšivky a poslouchat jednotlivé soubory - ideálně s kalíškem /třeba i jen rybízáku/ v ruce. 
Nebo třeba se zmrzlinou - na tu jsem sice neměla chuť, ale když jsem viděla ty krásně upatlané děti, vzpomínala jsem, jak si kdysi ty moje cácorky krásně obarvily kroje šmoulovou zmrzlinou.

Na Velkém náměstí je řemeslný trh a letos se opravdu vyvedl. Spousta stánků s řemeslnými výrobky a kupodivu i s folklorními motivy - evidentně folklor přichází do módy.

Samozřejmě jsem také neodolala - třeba takový praktický závěs na krk na baněčku s pěknou hanáckou výšivkou - a jak se hodil, když jsem o chvíli později došla do společnosti, kde jim došla štamprdlata na slivku - já měla tu svoji pěkně hned po ruce :-)

Tož na zdraví.






neděle 28. dubna 2019

Poběhlice - Prostě běž II.

Den -1
Zítra začíná výzva. Je ráno a já chvátám na autobus. Cestou míjím několik běžců.. "Blázni", pomyslím si. Komu by se chtělo vstávat kvůli běhání po ránu.... V dáli vidím autobus "A s....", na zastávku zbývá cca 200 m. Dávám se do sprintu. Karma mě dostihla.
:-)

Den 1.
Pro jistotu jdu běhat večer, ať mě nikdo nevidí.

Den 5.
Mám asi rekord. Tolikrát za sebou jsem v životě nepopoběhla.
Stále běhám večer.
Několikrát se mnou vyběhla prostřední cácorka (11 let). Jak to ta holka dělá, že celou dobu nezavře pusu a ani se u toho nezadýchá?
Jednou se mnou byla nejmladší (9 let). Nejdříve remcala, že je to nuda - proč už zase jdeme. Po třetím opakování už byla několik metrů za mnou a opět remcala, že jí to nebaví....atd.
Příště poběžím sama.

Den 7.
Už běhám i za světla. Stejně je to jedno. Po několika minutách mám tak rozostřené vidění, že stejně okolí nevnímám.
Pozitivní: zatím mě nic nebolí

Den 11.
Běžela se mnou nejmladší. Prý si musí napravit reputaci. A aby "neremcala" držela většinu času bobříka mlčení :-)

Den 13.
Ve skupince na FCB se rozmáhají komentáře typu: koleno v háji, musela jsem na ortopedii... Rozhodla jsem se koupit si pořádné boty. Přeci jenom běhám po asfaltu a nějaká to kilo navíc mám také, tak ať si neoddělám kolena.
Pokus koupit si boty ve sportovním řetězci nevyšel. Velikost 42 je už evidentně sloní.
Hecla jsem se a jeli jsme koupit boty do SPC obchodu.
Paní prodavačka ochotná, udělali mi dynamickou diagnostiku i diagnostiku došlapu.
Dámy, už vás někdo filmoval při běhu zezadu?? :-D
Můj první běh na běžeckém pásu - bála jsem se pustit madel ;-)
Ale botky mám i když velikost byla taky oříšek.

Den 14.
To jako vážně běhám? - a v dešti. Asi nejsem normální.

Den 16.
Evidentní změna myšlení.
Těžký den v práci - myšlenka: potřebuju na vzduch, asi se půjdu proběhnout. Nakonec z toho bylo skoro 6 km. A to měla být dnes jenom chůze.

Den 17.
První dva dny v nových botkách mě hrozně bolela pravá pata. Ten došlap je tak měkký, že si noha na to musela dost zvykat. Teď už je to lepší.
pozn. Běhat před večerem okolo vody je dost hloupý nápad - příště si vezmu kuklu.

Den 21.
Stále plním plán.
Ani to, že jsme na velikonoce odjeli k našim mě od ranních výběhů neodradilo. Jen ten odhad vzdálenost pokulhává. Cesta mezi poli se mi zdála dost dlouhá, ale nakonec jsem musela přidávat, aby mi to vyšlo.

Den 27.
Včera mě poprvé za celou dobu začalo píchat v boku. Dnes jsem nedala už tu druhou čtyřminutovku. Jsem K.O.
Zítra to asi nedám.
Ale evidentně jsem byla akceptována do stavu běžeckého. Dnes po ránu mě první běžec pozdravil. Byla jsem tak překvapená, že jsem málem zakopla ;-) Je fakt, že jsem teprve začínala a neměla barvu rajčete a ještě jsem vnímala ;-)
Možná mě zdravil už někdo dříve - ale o tom nic nevím :-)

DEN D 28.
Já to máááám.
Slovy klasika: "Já su táááák ščasná!"
V noci jsem běžela Coopera několikrát ;-) v jednu hodinu jsem se vzbudila a musela si jít namazat nárty a holeně Alpou, protože mě bolely ;-)
Ráno jsem si moc nevěřila, ale chtěla jsem to zkusit.
Tak nabalit se - je zima - a vyrážím.
Trasa vybrána. Teď jen zapnout všechna ta udělátka a jde se na to. Hlavně to nepřepálit.
Min. 3 - je to OK, "Marti, hlavně pomalu, nikam nespěchej, poběžíš celých 12 minut (možná)."
Min. 6 Já stále dýchám nosem? Kde se to ve mě vzalo?
Min. 10 Nohy mi začínají těžknout, ale probíhám kolem Hráze, můj cíl jsem si splnila a zbývají ještě 2 min /To jako vážně běžím už 10 min?/
Min. 11 Za chvíli to budu mít - stále běžím
JÓÓÓ
Civím nevěřícně na displej. Fakt jsem to dala!
Výsledek testu: průměr
To si zaslouží cílovou fotku. I když na nich vpadám jako IT a při selfíčku si lámu palec, tak dnes to dám.
Cestou domů se culím od ucha k uchu. Kdyby mě někdo potkal asi by si pomyslel, že se odněkud vracím řádně nakulená.
:-)

Poběhlice - Prostě běž I. díl


Tak nějak se ve mně zakořenila myšlenka na běhání. ZASE
Jsem věčný začátečník, který si k běhání nikdy nenašel vztah. Ale rozhodla jsem se tomu dát příležitost. ZASE
Abych to nevzdala předčasně, přihlásila jsem se do dvaceti osmi denní výzvy PROSTĚ BĚŽ – ať mám alespoň nějaký motor a paličku na výmluvy typu: Dnes tam prší – nejdu, Dnes tam fouká – nejdu, Dnes se mi už nic nechce – nejdu, Musím ještě něco udělat ... a další podobné.
Výzva začínala 1.4. a už po přihlášení jsem zjistila, že ...
No, že nemám nic na sebe – klasická ženská – jenže já opravdu nemám žádné tepláky /protože je prostě nenosím/ a v legínách jste mě mohli potkat naposledy v patnácti – což už je hodně pátků nazpět.
Nezbylo tedy nic jiného, než se vydat na nákupy. Nákupy oblečení = utrpení. Celkově nakupování moc nemusím, ale nakupovat pro sebe oblečení...
- po odzkoušení prvních 5 ks jsem to už chtěla vzdát.  Bože, kdo ty sportovní gatě vymýšlí. Ty jsou opravdu určeny jen pro velikost 36, která je pro mě přibližně stejně daleko jako ty patnáctiny.
Černý, lesklý, přiléhavý materiál zvýrazní všechny nedokonalosti jak krátery na měsíci.
Já to snad vzdám před tím, než ještě vyběhnu, nebo budu běhat v riflích.
Nakonec mám. Ale musela jsem pobrat veškerou svou psychickou odolnost. A pak jsem ji sbírala ještě podruhé před započetím výzvy.
Ale o tom až další článek.
:-)
Prostě běž ..... To se mu lehko řekne.

čtvrtek 7. března 2019

Jak jsem přála k narozeninám

Usmyslela jsem si vytvořit přání, a ne ledajaké, takovou "jedlou" koláž. Nějakou inspiraci jsem našla na internetu zbytek mě napadl v obchodě a pak zbývalo jen nakoupit a vymyslet to přání.
Přání se protahovalo a protahovalo, až jsem zjistila, že to vlastně nemám na co nalepit - tak jsem rozstříhala jednu velkou krabici a nakonec se i podařilo složit ji zpátky, takže to bylo přání rozkládací :-)
Omlouvám se za kvalitu fotek, ale při té velikosti přání by to musel fotit dron od stropu :-)
Začátek zní (kdyby to nebylo k přečtení): Je to SHOCK že už je Ti 50. MILý ... Chceme Ti dnes přát k Tvým narozeninám. Studentská léta už máš za sebou. Ještě nejsi žádný DINOSAURUS, ale už ani žádný ZAJÍC....




neděle 3. března 2019

Rozkvetlý únor - kamélie

Nemůžu se s vámi nepodělit o fotky z letošní návštěvy výstavy kamélií v Květné zahradě v Kroměříži - dvěma slovy: ROZKVETLÁ NÁDHERA








Myšáci do tomboly

Asi už je tradicí, že každý rok  tvořím pro cácorky do školy nějaké ty dekorace - jako ceny do tomboly na školní plesy.
Letos padla volba na myšáky.



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...